O novém bodovém systému, který začal na českých silnicích platit spolu s novelou silničního zákona, se hovoří téměř denně. Jedním z jeho kritiků je již od počátku bývalý šéf středočeských dopravních policistů a současný ředitel V. V. V. Expert, a. s., Expertního ústavu silniční a městské dopravy, Mgr. Stanislav Huml. Po více než měsíci platnosti této novely jsme ho s ohledem na jeho odbornost a bohaté zkušenosti z praxe požádali o postřehy a určité zhodnocení.

EuroFirma: Jaký je váš základní pohled na novelu silničního zákona a zavedení bodového systému?

 

Mgr. Stanislav Huml: Domnívám se, že filozofie zákona byla a je správná. Líbí se mi, že bodový systém byl přijat, bohužel v českých podmínkách jde o systém represivní, nikoli výchovný. Úplně totiž popírá tuto složku, která je obsažena v silničních zákonech okolních států. Například - předjede-li řidič traktor na plné čáře v přehledném úseku, dostane podle novely zákaz činnosti na šest měsíců a ještě trestné body. Proč? Zastaví-li řidič vezoucí starou babičku - jejíž zdraví odpovídá věku, byť nemá doklad o tělesném postižení, ale pouhý pohled dokládá obtížnost každého kroku navíc - na parkovišti vyhrazeném pro invalidy u obchodního domu, nebo dokonce před poliklinikou jen proto, aby tam mohla vystoupit a nemusela chodit daleko, hrozí mu stejný trest. A děje se tak, aniž by šlo o nebezpečné přestupky, při nichž nikdo nikoho neohrožuje. Často jde i „jen" o přehlédnutí dopravní značky nebo o špatně viditelné, již značně opotřebované značení na silnici. Zákon je v tomto směru velmi tvrdý a uděluje současně zákaz činnosti a ještě navíc odebírá body. Řekněte mi, co je na tom výchovného?

 

EuroFirma: Přiznám se, že sám nevím. Ale pojďme dál: řidiči tvrdí, že nemají přehled o tom, kolik bodů v danou chvíli vlastně mají, respektive kolik jim zbývá. Dá se s tím něco dělat?

 

Mgr. Stanislav Huml: Řidič by měl dostat do schránky upozornění, že se blíží k hranici odebrání řidičského průkazu. V tomto smyslu se mi velmi líbí postup v Německu, které má sice také dvanáctibodový systém, ale je považován za základní. Blížíte-li se k dosažení hranice 12 trestných bodů, jste osloveni. A můžete se rozhodnout, zda v autoškole absolvujete výcvik v zásadách bezpečné jízdy. Pokud ano, a úspěšně ho absolvujete, dostanete tři bonusové body a hranice se vám zvyšuje na 15 bodů. Tak můžete učinit celkem dvakrát, a tím se dostat z dvanáctibodové hranice na 18 bodů. Pravda, takové proškolení něco stojí. Rozhoduje se ale sám řidič a dlouhodobě si tak koriguje své chování na silnici. To upozornění mu říká, že něco dělá špatně, a nabízí mu možnost chyb se napříště vyvarovat. U nás se však nevaruje, ale rovnou odebírá řidičský průkaz!

 

EuroFirma: Rozumím tomu dobře, že absence výchovného působení na řidiče vám tedy v tomto zákoně chybí ze všeho nejvíce?

 

Mgr. Stanislav Huml: Byl bych velmi rád, aby ani po tomto po rozhovoru nikdo nedospěl k závěru, že Huml je proti bodovému systému. Nejsem! Jsem všemi deseti pro, aby byl na silnicích pořádek, protože jsem viděl ve své praxi až příliš mnoho mrtvých a ještě více lidí postižených na celý život následky bezohledné jízdy. Pokud je zákon nasměrován proti pirátům silnic jako takovým, je absolutně na místě. Já jen spíše apeluji a prosazuji výchovné prvky. Myslím, že pokud se dlouhodobě působí na řidiče, jejich chování se změní a sníží se tím i počet dopravních nehod. Zásluhou novely se výrazně snížila rychlost jízdy a všichni jsme najednou správnou rychlost začali dodržovat. Někdy až extrémně. Na místě, kde mohou lidé jezdit až padesátikilometrovou rychlostí, jezdí raději nejvíce čtyřicítkou. To sice zpomalilo dopravu, ale zachránilo to spoustu životů, protože v rychlosti jízdy je hodně. Do statistiky se mnohdy zapíše, že důvodem nehody byla nepozornost v řízení. Kdyby však jel řidič pomaleji, zřejmě by k nehodě nedošlo. A pokud ano, pak by to byla nehoda s menšími následky. Rychlost jízdy má na nehodovost opravdu obrovský vliv.

 

EuroFirma: Souhlasím s vámi. Co říkáte samotnému bodovému systému? Mnoha řidičům přijde poněkud nelogický...

 

Mgr. Stanislav Huml: Souhlasím. V řadě případů jsou i podle mého mínění tresty příliš přísné a nesmyslné. Například zákaz předjíždění traktoru na plné čáře také souvisí s dopravním značením. Možná by bylo vhodné plnou dělicí čáru, která nemá v daném úseku své opodstatnění, změnit. Málokdo si uvědomuje, že toto značení získalo po přijetí novely úplně jiný význam, než mělo v minulosti. Dříve dopravní inženýr umístil někam rychlost 30 km/h jen proto, aby tam lidé jezdili rychlostí 50 km/h. Dnes toto značení ztrácí význam, protože všichni v obci jezdíme rychlostí 50 km/h a vypadá to, že budeme i v budoucnosti. Plná čára se často dávala i na místa, kde sice jednou došlo k závažné dopravní nehodě, přestože šlo o naprosto přehledný úsek, a od té doby se tam ale už nic mimořádného nestalo. Plná čára však zůstala. Pokud zde pojede traktor a vy za ním pojedete pětikilometrovou rychlostí, je absolutní nesmysl ho nepředjet. Nejlépe k tomu asi přistoupil pražský magistrát, který v místech, kde je úplně vyloučen pohyb chodců, zvýšil limity, což je správné. A ještě jedna věc: výrazně se změnil i vozový park oproti tomu, jak vypadal před několika lety. Umím si proto na některých dálničních úsecích představit jízdu rychlostí 150-160 kilometrů.

Publikováno: 23.08.2006